Alkoholismus


Sklenička vína či piva je pro většinu z nás běžnou součástí života. Stále věříme, že tu a tam neuškodí, nebereme ji jako hrozbu. Ve skutečnosti je to ale zrádná droga, která ničí životy bez pardónu. 

Zpověď alkoholika


Nevyhýbá se nikomu. Zdá se, že jakmile dostane tu správnou příležitost, jsme ztraceni ...."Nikdy bych nevěřil, že se jednou budu válet na chodníku, zvracet do kanálu a žebrat o cigaretu ..." A jak Honza se studem v očích dodává, nebylo to jedinkrát. Strojní inženýr, vzorný manžel, otec dvou dětí. "Měl jsem prima život, nic mi nechybělo, až do dne, kdy jsem zjistil, že mě manželka podvedla s kamarádem. Zcela prostý příběh jako vystřižený ze žurnálu" dodává s trpkým úšklebkem. " Zhroutil se mi svět, netušil jsem ani náhodou, že pravé peklo mě teprve čeká. Nedokázal jsem odpustit, možná o to má žena ani nestála. A tak jsem se začal utápět v žalu a sebelítosti. Začal jsem se víc scházet s kamarády. Nejdřív dvakrát týdně, později už denně. Na chlapský pařby jsem nikdy předtím nebyl. Platil jsem spíš za nudného suchara, co se nikdy neopije. Teď mi dělalo dobře, že už to taky umím. Získával jsem pocit, že jsem konečně normální. Dokázal jsem se poprvé v životě uvolnit, kašlat na konvence a nelámat si hlavu s tím, co tomu řeknou ostatní. A ono mi bylo nejdřív líp. Na ten životní průšvih jsem pak pomalu zapomínal. Horší byla ale ta probuzení." Přežít následující pracovní den se začalo stávat pro Honzu čím dál neschůdnější. Začal si brát dovolenou, když došla, tak "skočil" pro neschopenku a pak už mu to bylo jedno. Nejdůležitější bylo jediné - být ráno co nejdřív v hospodě. Za dva roky propil všechno co měl, žena ho definitivně opustila a děti už neviděl. "Pak teprve mi došlo, že jestli budu pokračovat, skončím jako žebrák, zloděj nebo se upiju k smrti. Zachránil mě asi pud sebezáchovy a pak přátelství s lidmi, kteří prošli něčím podobným. Nastoupil jsem protialkoholní léčbu a horko těžko se z toho dostával ... " Poslední skleničku viděl Honza před více než třemi lety. Z jeho vyprávění je ale stále cítit respekt nebo spíš strach z alkoholu a taky něco jako úžas, že tahle "story" je jeho vlastní ... "Nejhorší je, že Vás to už pronásleduje napořád. Jako bych od té doby už nikomu a ničemu nemohl věřit. Když zklamete sami sebe, je to ta nejhnusnější zrada a největší prohra vůbec ..."Stydět se za tuhle životní etapu budu už do smrti. A asi nikdy úplně nepochopím, jak jsem do toho mohl takhle spadnout. Nejvíc se teď bojím o svoje děti. Mám dva kluky, co když se "potatí"?"

Když pije žena

"Jako dítě jsem nesnášela hospody. Dojít dědovi jednou týdně pro pivko byla pro mě muka. Nevěřila bych, že mě osud donutí být v hospodě denně!" Krátce po svých čtyřicátých narozeninách zdědila paní Markéta malé bistro a tučnou hypotéku na dům k tomu. Doposud trávila většinu života jako spokojená žena v domácnosti, o vydělávání a úřadování se staral muž. "Najednou jsem byla vržená do studené vody a neuměla plavat. Měla jsem dvě dospívající děti a tak jsem se rvala jako lvice. Peníze jsme potřebovali, neměla jsem na vybranou, musela jsem všechno převzít. Prakticky ze dne na den jsem se stala šéfem, majitelem, zásobovačem, číšníkem, uklízečkou i vyhazovačkou v jedné osobě. Celá ta dřina i tíha zodpovědnosti mě ale brzy naprosto ničily, není mi už dvacet. Trapné řeči přiopilých hostů jsem začínala nenávidět. Neustálá "pozvání" na skleničku jsem dlouho zdárně ignorovala, alkohol se mi vždy hnusil. Představte si ale denně koukat na veselé, bavící se lidi v náladě a sám padat únavou a vyčerpáním ... Když pak přišly moje slabé chvilky, podlehla jsem a dala si skleničku taky. Všechny starosti, únava i stres se zdály v mžiku menší. Je přirozené, že časem jsem to prostě přestávala zvládat. Starostí neubývalo, za to sil ano. Když jsem párkrát nemohla ani odjet domů a musela volat dětem, aby si pro mě přijely, docházelo mi, že jsem zašla moc daleko." Paní Markéta nerada vzpomíná na tyhle chvíle. Dobře si uvědomuje, že je potřeba něco změnit. Tlak hypotéky a kupy složenek dokáže být ale silný. "Kde chcete dnes najít po čtyřicítce novou práci, která Vám umožní přežít a ještě platit dluhy, navíc když Váš pracovní životopis vypadá podobně jako ten můj?" Paní Markéta se zdá být velmi silná a situaci má alespoň dočasně pod kontrolou. Jejím snem je zbavit se co nejdříve všech závazků a okamžitě zanechat "nuceného" podnikání, které jí tolik komplikuje život. "Děti mi hodně pomáhají, doufám, že to dokážu a ještě někdy se budu moct vrátit k normálnímu životu. Do té doby se musím mít na pozoru. Prozatím jsem omezila pracovní dobu, uvažuji o prodeji nějakých cenností a hlavně zapnula jsem v sobě takového malého policajta, který mě chrání před každou další sklenkou a připomíná mi můj cíl..."

Poradna psychologa:
Mgr. Ludmila Haňková, privátní poradenský psycholog


Jak velké je riziko dědičného sklonu k alkoholismu? Co by jste poradila potenciálně ohroženým? Mají se alkoholu zcela vyhýbat?

Je prokázáno, že dědičnost má na vztah k alkoholu mimořádný vliv. Potomci alkoholiků mají 10x větší pravděpodobnost, že se alkoholiky stanou také. Nicméně, aby se závislost rozvinula, samotná dědičnost nestačí. Ohromnou roli hraje sociální a hlavně pak rodinné prostředí. Děti pijanů v budoucnu chování svých rodičů jednoduše napodobují. Závislí rodiče často nemohou zajistit svým
dětem zdravou výchovu a vybavit je schopnostmi zvládat reálný život, který je občas velmi složitý. Pak hrozí, že v krizovém životním období člověk sáhne po prvním utěšujícím prostředku - alkoholu. Dědičná složka tu napomůže rychlému rozvoji závislosti. Potenciálně ohrožení by měli být maximálně opatrní ve vztahu k alkoholu. Celoživotní abstinence je nejistějším způsobem, jak se uchránit, ale v naší společnosti často poněkud nereálným požadavkem. Každopádně pokud jste ve stavu podnapilosti raději než ve stavu střízlivém a intervaly mezi konzumacemi se zkracují, je na čase přestat nebo si zajít do poradny.


Jaké máme možnosti pomoci, když zjistíme, že náš rodinný příslušník je závislý na alkoholu tak, že mu to již systematicky ničí život, ale zatím si to odmítá přiznat?

Závislost na alkoholu jednoho z rodinných příslušníků často vede k rozvratu a následnému rozpadu rodiny. Závislý člověk většinou problém popírá – uniká od reality. Vysvětluje své pití různými důvody a je přesvědčen, že může kdykoli přestat. Popírání je jedním ze symptomů závislosti, proto
bývá těžké přesvědčit alkoholika o nutnosti léčby. Rodinní příslušníci by měli o problému se závislým otevřeně mluvit, zjistit možnosti léčby a dotyčného o tom informovat. Nejvhodnější dobou k zahájení léčení je stav po nějaké nepříjemnosti, kterou si člověk alkoholem způsobil (problém v práci, okradení v opilosti, těžká kocovina apod.). Bývá užitečné netajit skutečnost před širší rodinou a zapojit do problému ostatní rodinné příslušníky. Pokud ani tato opatření nepomohou, zbývá už jen dát závislému ultimatum: buď nastoupí léčbu nebo rozchod. Alkoholika často přesvědčí jedině hrozba rozpadu rodiny, ztráty zaměstnání nebo vážný zdravotní problém. Až pak bývá ochotný svou závislost přiznat a začít ji řešit.

Užitečné kontakty: Jednou z vynikajících organizací, která se zabývá problémem alkoholismu jsou Anonymní alkoholici. Podmínka členství je jediná - přání přestat pít. Kancelář všeobecných služeb AA najdete Na Poříčí 16 v Praze 1, tel.:224 818 247, email: aacesko@seznam.cz, pravidelná setkání AA se konají ve většině měst ČR. Občanské sdružení pro péči o rodiny závislých Anima Apolinářská 4a, Praha 2, tel./fax: 224 968 238, 239, e-mail: anima@anima-os.cz

Eva Kubová
(publikováno v časopise Katka, květen 2008)

Žádné komentáře:

PageRank ukazatel