Emocionální inteligence

Někdo nás naštve, přímo to v nás vře, pukáme vzteky, ale rozum radí, neztrapňuj se, řeš to s klidem... Zmítáme se ve víru emocí, naštěstí obvykle dostatečně dlouho, dokud prostě nevychladneme a nenajdeme nějaké přijatelné řešení. Jedni radí dejte emocím volný průchod, druzí zatněte zuby a ovládněte se ! Čím se řídit, když nás zaplaví vlna strachu, vzteku, smutku nebo zlosti? Jak správně zacházet s emocemi?

Podle vzoru dětí

Každý kdo doma zažil malé dítě, ví o čem je řeč. Děti se nechávají emocemi naprosto unášet a rozhodně neřeší co s nimi. Prostě je žijí teď a tady zcela naplno, tak jak přicházejí. Jejich dílem pak vznikají dramatické scénky vzteky se zmítajících dětí a zoufalých maminek... Postupem času okolní dospělácký svět však každého z nás více či méně zkrotí a donutí nás své emoce ovládat a zacházet s nimi, řekněme kultivovaněji. Ovšem, když se to přežene vznikají zase jiné extrémy. Jistě znáte ze svého okolí suchary, kteří tzv. nehnou brvou, ať se děje, co se děje. Poznat na takových lidech jen náznak jakéhokoliv prožívání, je skutečnou magií. Ale i oni byli kdysi dětmi s nekontrolovatelnými záchvaty smíchu či vzteku, ač je to dnes k nevíře. Přesvědčení, že původní, dětské, ještě nedeformované prožívání a ventilování emocí, je pro naše tělo právě to nejzdravější, vedlo ke vzniku terapeutických metod, u kterých se při léčbě křičí, vříská, brečí a směje .... Ať už vypadají tyto praktiky sebepodivněji, zejména u lidí s potlačeným prožíváním dosahují velmi dobrých výsledků.

Když emoce bolí

„Bolí mě z toho u srdce, bere mi to dech, mrazí mě v zádech... „Už tyhle běžné slovní obraty dokazují, že lidem je souvislost mezi psychickým prožíváním a fyzickým zdravím zřejmá odjakživa. Neexistuje žádná myšlenka, žádný rozumový výtvor našeho mozku, který by nebyl podbarven nějakou emocí. Stejně tak i emoce mají svůj racionální základ, i když třeba na první pohled skrytý. Jak se zdá, tato provázanost nás jednou může zachránit, jindy potopit. Zcela tichá a nenápadná komunikace mezi naší duší a tělem probíhá nepřetržitě. Pokud stůněme, vnímáme to velmi zřetelně. I když je nemocný jen jeden jediný orgán či část našeho těla, trpíme jako celek. Právě z těchto poznatků vycházejí tzv. psychosomatici, odborníci, kteří vždy léčí člověka komplexně a hledají příčiny i řešení nemocí v širších souvislostech. Např. bolest hlavy, vysoký tlak, časté migrény, bolesti žaludku či poruchy spánku patří k nejčastějším potížím, jejichž skrytou příčinou bývá stres, nezpracované emoce nebo špatný vztah k vlastnímu tělu.

Co způsobí vztek v těle

Psycholog Ph.D. Peter Salovey z Yalské univerzity prováděl rozsáhlou studii, ve které se snažil přijít na to, zda je pro zdraví člověka lepší vztek potlačit nebo ventilovat. Výsledek výzkumu ukázal, že pokud dáme vzteku či zlosti plný průchod má to zcela konkrétní negativní důsledky na naše zdraví. Dochází k nadměrnému vyloučení stresových hormonů, které zvyšují riziko srdečního infarktu a onemocnění kardiovaskulárního systému. Studie zaměřené na osoby, které vztek potlačují, neodhalily bohužel dostatečně přesně, jakou fyziologickou reakci takový „zadušený“vztek v našem těle způsobí. U zkoumaných osob se ale objevila jednoznačně zvýšená tendence k onemocnění rakovinou. Navíc se prokázalo, že potlačené pocity jsou jednou z nejčastějších příčin deprese, a že výrazně zhoršují paměť. Jane Richards z Texaské univerzity provedla jednoduché a účinné testy, které potvrdily, že když se soustředíme na potlačení jakékoliv emoce, chybí nám pak síla na aktuální dění kolem nás. Klesá celková koncentrace a naše paměťová stopa je nepřesná a neúplná. Příkladem je třeba takový typicky potlačovaný strach při přijímacím pohovoru, který vede k tomu, že později nejsme schopni vzpomenout si téměř na nic.

Vědět, jak na to, léčí

Jak tedy naložit s našimi city tak, aby nám byly ku prospěchu a neničily naše tělo? V případě potlačování či ventilování emocí platí dvojnásobně, hlavně žádné extrémy. To znamená, že řešením není vylít si vztek kdykoliv, kdekoliv a na kohokoliv, ale ani ho potlačovat. Východiskem se zdá být schopnost nakládat s emocemi vědomě a nedopustit, abychom se stali jejich obětí. To je i základem tzv. emocionální inteligence. Rozumí se tím především schopnost emoce vnímat, správně číst a rozumět jim na straně jedné a umět je adekvátně projevovat na straně druhé. Pro fyzické zdraví se zdá být dokonce prospěšné i samotné „vědění“, co emoce mohou psychicky i fyzicky způsobit. Výzkum týmu psychologů Susan L. Goldman a Thomase Kraemera a Petera Salovey ukázal, že dokonce i pouhé subjektivní přesvědčení, že jsem schopen své negativní emoce jako je vztek, zklamání nebo strach kompetentně zvládat, má kladný dopad na fyzické zdraví. Lidé s touto vírou, trpí prokazatelně méně na vysoký tlak a poruchy spánku a obecně navštěvují méně lékaře než lidé, kteří se cítí žít v zajetí svých citů ...

Užitečné rady pro zvládnutí akutního vzteku:   

1. rada tibetského učitele Trungpy - „Vztek nepotlačujte, avšak také podle něho    nejednejte“            

2. propuknutí vzteku není možné zcela zabránit, lze jej jen usměrnit a regulovat            

3. dopřejte si časový odstup mezi impulsem a vaší reakcí, aneb když hrozí             nekontrolovaný výbuch, je nejlépe odejít z místa činu do příjemného prostředí, kde je „těžké“ být navztekaný a tam nechat odeznít fyziologickou reakci           

4. velmi účinné bývá zpochybnění příčin samotné zloby, tzv. bagatelizace, ve smyslu nic není tak horké, jak to vypadá            

5. vybít vztek „užitečným“ způsobem – nejlépe fyzickou prací nebo sportem, např.  štípání dříví, box, běh ...            

6. přehodnocení situace pozitivnějším způsobem, aneb čím déle nasupeně přemýšlíme o tom, co nás naštvalo, tím více „dobrých“ důvodů najdeme k uklidnění

GRAFOLOGICKÁ PORADNA

Zda držíte své emoce na uzdě, nebo jestli mají spíše v hrsti ony Vás poznáte snadno i z písma. Zdejsme vybrali pro názornost dva rukopisy, podle kterých se můžete sami pokusit určit, ke kterému pólu více inklinujete.

Nehne brvou – studený čumák

Člověk, který preferuje jednoznačně racionalitu a snaží se emoce držet pod kontrolou, i za cenu, žej je někdy doslova mučivě dusí uvnitř sebe, píše většinou menším, úpravným a celkově přehledně členěným rukopisem. Nepotrpí si na zbytečné ozdobné kudrlinky, nýbrž spíše na praktické zjednodušení tahů. Písmo mívá nejčastěji kolmý až levoběžný sklon, působí někdy poněkud ostře a stroze, mívá tenkou psací stopu a objevují se v něm větší mezery mezi jednotlivými slovy, písmenky a řádky. (čím více inklinuje písmo doleva, tím více bývají emoce brzděny – platí ale pouze u praváků)

Hned vidí rudě - horká hlava

Naopak výrazně emocionální písmo, které prozrazuje, že city a afekty s pisatelem často dosti cloumají, bývá mnohem větší, poměrně výrazně nakloněné doprava, zdobené a nestrukturované. Rukopis působí někdy trochu chaoticky a zmateně, zároveň ale i měkce, oble, živě a dynamicky. Písmo bývá psáno s větším tlakem – je více vyryté do papíru, a jednotlivá písmenka jsou výraznější, širší a baculatější.

(čím více uvedených znaků objevíte v rukopisu, tím silněji inklinujete k popsanému typu)

PSYCHOLOGICKÁ PORADNA
Mgr. Michala Polakoviče

Považujete osobně za problematičtější život s partnerem, který emoce potlačuje, nebo s někým, kdo má ve zvyku všechny stavy své duše ventilovat? Osobně bych považoval za problematické oba extrémy. Od partnera, který všechny své emoce potlačuje, se asi jen tak nedozvíte, proč s Vámi celý den nemluví, nebo že v práci dostal nebo dal výpověď. A vy sami pravděpodobně nic nezpozorujete, poněvadž nedošlo k žádné viditelné změně. Nedozvíte se ani, zda dárek, který jste mu sháněli k Vánocům tři měsíce předem, se mu doopravdy líbí, neboť ho přijme stejně, jakoby by jste mu dávali ponožky z výprodeje.... Ironii je, že kvůli práci se mohl uvnitř skutečně trápit, a že dárek ho možná opravdu nadchl. Druhý extrém je problematický v té druhé rovině. Vylije si na Vás nejen své pozitivní emoce, ale musíte se bránit zejména těm negativním. Takovému partnerovi pak raději ponožky z výprodeje nekupujte ...

Máte nějaký na vlastní kůži vyzkoušený recept, jak naložit s akutním návalem vzteku?

Do velké míry pomáhá zhluboka dýchat a počítat od jedné do deseti. Ano, je to starý trik a hodně zmiňovaný, ale doopravdy jste ho už vyzkoušeli? Příště to opravdu zkuste. A můžete si při tom přecvičit i cizí jazyk. Můžete počítat třeba v angličtině, nebo k tomu zvolit i nějakou exotickou řeč, třeba finštinu či thajštinu a hněv se změní na hurónský smích, když si při tom budete lámat jazyk. Jinou metodou jak odbourat hněv, pro ty, kteří neradi počítají, je si říct, že to, co se mi přihodilo a hněv vyvolalo, není v podstatě nic důležitého v porovnání s utrpením hladovějících dětí v dálném východě, válkou či povodněmi ... Tato metoda je účinná jen u těch, kteří mají zdravě vyvinuté sociální cítění.

Čtenářská ANKETKA:

Monika Hajská:Jak se u Vás projevuje vztek?

Záleží to na tom, kdo mě naštve, pokud je to člověk, kterého dobře znám - přítel, kamarádka nebo někdo z rodiny, většinou se snažím rovnou říct dotyčnému co si myslím a co mě štve, i když to také pokaždé nejde. Jestliže se jedná o někoho v práci, kolegu nebo pacienta vždycky se snažím řešit problém bez emocí a naprosto asertivně. To většinou druhou stranu odzbrojí a jsem v klidu.

Prozradíte Váš soukromý recept na uklidnění?

Pro uklidnění je skvělá relaxační koupel s příjemnou hudbou, jindy mi pomůže koupit si něco pěkného a udělat si tak radost. Ale asi nejlepší způsob je si s dotyčným všechno vyříkat a tak přijít na příjemnější myšlenky a pocity než je vztek či dokonce nenávist.

Miloslava Fořtová: Jak se u Vás projevuje vztek?

Když mám vztek, zvýším hlas a snažím se protějšku vysvětlit, proč mě nazlobil. Za chvilku si uvědomím, že se zbytečně rozčiluju, že ten druhý určitě neohluchl, za tak malou chvíli, a jdu se raději projít.

Prozradíte Váš soukromý recept na uklidnění?

Moc mě také zklidní, když zavolám kamarádce a všechno jí vypovím. Ona mne uklidní nebo alespoň přidá, co se zase stalo jí. Nakonec je nám oběma fajn.

Eva Kubová
(publikováno v Blesku Zdraví, únor 2008)










Žádné komentáře:

PageRank ukazatel