Kolik let je Vaší duši?

Kolik vám je let? Tak tuhle obyčejnou otázku každý z nás dobře zná.  Ale kolik let je vaší duši? To je otázka snad trochu podivná, přitom však mnohem důležitější. Ne nadarmo se říká, že člověku je právě tolik let, nakolik se cítí.  Toto rčení je skutečně více než jen útěchou pro nezastavitelný běh času, neboť jak dokazuje nejen grafologie, náš psychický věk velmi často neodpovídá věku biologickému. 

Z tohoto důvodu potřebuje každý grafolog znát datum narození pisatele, jehož písmo rozebírá. Grafolog snadno určí stáří vaší psýché, nikoliv však vašeho těla. Teprve zná-li ale obojí, může začít s analýzou. Začneme-li zjišťovat v jakých oblastech a čím jsou tyto nesrovnalosti způsobené, začíná být  naše práce pravým dobrodružstvím.  Máte-li chuť, můžete si to sami vyzkoušet, tím že se pokusíte sami seřadit následující rukopisy od nejstaršího pisatele k nejmladšímu.

Dědeček s vitalitou Jánošíka

První ukázka patří muži, jemuž bylo minulý rok neuvěřitelných 87 let. Přesto stále pilně pracuje na zahradě, má řadu přátel a koníčků, několikrát ročně cestuje po světě s klubem penzistů. Mobilní telefon, mikrovlnou troubu a dokonce i email ovládá naprosto bez problémů. Jeho písmo je stále pružné,  bez ztuhlé formy jednotlivých písmenek a bez viditelných koordinačních poruch. Sklon rukopisu vesele ubíhá stále doprava a dopředu. Je to člověk, který se i přes svůj pokročilý věk,  neobává budoucnosti. Dokáže se těšit z maličkostí a pomáhat druhým. Udržuje si mladistvou pružnost a zvídavost. 

Dědeček hříbeček

V tomto případě se jedná  rovněž o muže, tentokrát ve věku  62 let. V písmu lze nalézt typické známky stárnutí. Ztužená forma tvarů písmen, nízká elasticita,  narušená plynulost tahu. Při zkoumání lupou uvidíte známky třesu a drobné poruchy koordinace psacích pohybů. V tomto věku  můžeme považovat uvedené znaky za běžné, ale jak vidíme na ukázce číslo jedna, nikoliv za nutné. Zde bychom mohli hovořit o shodě věku biologického a psychologického. Je to takový klasický dědeček hříbeček.

Křižovatka středního věku

Zde se jedná o ženu středního věku okolo 45 let. Při podrobnějším zkoumání též objevíte nepravidelnosti v tlaku a tahu, stejně tak i jisté známky třesu. Celkově si ale písmo udržuje vitální a elastický dojem. Tady bude hodně záležet, jak se pisatelka vyrovná s přicházející krizí středního věku. A zejména tato skutečnost rozhodne o dalším vývoji  její  osobnosti, což se nám později odrazí opět i v rukopisu. Může se z ní stejně tak dobře vyklubat skvělá „čupr babka“ nebo další zahořklá stařenka bědující s hůlkou v ruce… 

„Starej mladej“

Tato ukázka vykazuje mnoho shodných faktorů s ukázkou číslo jedna. Možná vám též její zařazení činilo velké potíže. A přestavte si, že se jedná o písmo chlapce ve věku 26 let ! Oproti první ukázce zde máme rozdíl 60-ti let biologických, nikoliv však psychických. Vidíte kolik společného oba rukopisy mají?  Jak je to možné?  Písmo náleží sice mladíkovi, ale skutečné vlastností, jeho věku rozhodně nesluší.  Je velice konzervativní, nesnáší změny, je nepřirozeně opatrný, neumí se zasmát sám sobě, obtížně navazuje nové známosti. Tyto vlastnosti mu pochopitelně značně komplikují život. 

Počet svíček na dortu neovlivníme.  Čím více těch svíček máme, tím více dort září, tím více důvodů mělo by být k radosti. Roky jenž jsme již prožili, nám totiž nikdo nemůže vzít. To je jistota a jistot bychom si měli umět vážit. Vše záleží jen na přístupu, tak proč nezůstat duchem mladí ? Proč nebýt stále IN a stále ČUPR?

Eva Kubová
(publikováno v časopise Kavárna pohoda, leden-únor 2004)





Žádné komentáře:

PageRank ukazatel