Už jste někdy zkoumali svoje opilá písmenka? Stačí napsat pár řádeček, jste-li právě v příjemně pohrouženém stavu a pak to srovnat s vaším běžným rukopisem. Pod vlivem alkoholu klesá schopnost sebekontroly a více vystupuje na povrch nevědomá a skrytá složka vaší osobnosti. Můžete pak snadněji oddělit vlastní zrno od plevy …
Takový pokus je krásným dokladem, že ani extrémní podmínky, jakými je třeba opilost, nedokážou smazat naše základní charakterové vlastnosti. Každý laik ví, že je-li člověk rozhněvaný nebo velmi sklíčený nevidíme jeho pravou tvář, že nálady a okolnosti mohou obraz člověka pozměnit. Vždy ale jen přechodně a vždy jen částečně. Hněv mírného člověka bude za všech okolností vypadat jinak, než hněv rozeného vzteklouna, stejně tak i smutek člověka svým založením veselého vypadá jinak než u melancholika. A ani při opilosti, kdy mnozí vyvádějí jako smyslu zbavení, neztrácí písmo základní rysy povahy. Naopak znaky, které zůstávají zachovány za všech okolností, ukazují čím je tvořeno jádro naší osobnosti.
Ukázka I:
Ukázka II.
Druhá dvojice rukopisů od další pisatelky vykazuje na první pohled v obou případech nápadnou nespojitost, rozkolísanost sklonu, velké mezery mezi řádky i jednotlivými písmeny, naopak ale malé rozdíly
délek jednotlivých písmen. Z toho
můžeme usuzovat na stálé charakterové vlastnosti typu jisté komplikovanosti, instinktivní opatrnosti a nejistoty, na úzkost, potíže s rozhodováním, dobré analytické a teoretické myšlení, potřebu stálých citových vazeb, svéhlavost a sebepodceňování. Při opilosti se písmo zvětšuje, sílí též výrazně tlak. V projevu tedy roste odvaha, sebejistota, hloubka prožívání a s tím i náruživost a vášnivost, přičemž zmíněné kmenové vlastnosti zůstávají bez výraznějších změn. Eva Kubová
(publikováno v Blesku Zdraví, srpen 2008)

0 komentářů:
Okomentovat