Podpis je naprosto jedinečný a neopakovatelný výraz naší osobnosti a právě proto je též používán jako oficiálního znak naší identity. Většina z nás je na svůj podpis svým způsobem hrdá. Vždyť kdo z nás si nikdy v životě nezkoušel nacvičit jeho ideální podobu? Zajímavým důkazem, jak se naše duše zrcadlí v rukopisu jsou i typické změny či těžkosti při podepisování, které často nastávají v životních zvratech jakými je např. sňatek, rozvod, onemocnění atd. Pak dochází k typické situaci, kdy nám paní pokladní i po opakovaných pokusech stále nevěří, že jde skutečně o naši kreditní kartu …
Početné jsou i případy lidí, kteří používají standardně hned vícero typů podpisů. Tento jev vysvětlujeme tak, že se jedná o osobnosti mající více tváří a rolí, které od sebe důsledně oddělují. Tito pisatelé obvykle výrazně odlišují svůj přístup k lidem, které považují za blízké a cizí. Jsou jiní v práci, doma, mezi přáteli. Bývají nevypočitatelní, ale i přizpůsobivý a mnohostranní. Podpis nahlížíme jako otisk naší duše, je to obraz, kterým chceme působit na naše okolí a psychologicky odpovídá našemu ideálnímu, vysněnému JÁ. Grafologie zkoumá podpis z celé řady hledisek. Např. dle umístění, velikosti, tvaru, tlaku, plošnosti, jednoduchosti nebo naopak komplikovanosti, čitelnosti, manýrovanosti či skromnosti atd. Vždy je ale naprosto nezbytné chápat podpis v kontextu s běžným písmem pisatele, zrovna tak jako i v ostatních širších souvislostech, týkajících se života autora.
Image za každou cenu
Nabubřelý podpis, obohacený o neúčelné smyčky a kličky stejně tak jako i jinak výrazně extravagantní podpis, patří zpravidla lidem, kteří nezdravě lpí na své image, na tom, co si o nich druzí myslí. Typické jsou takové podpisy u umělců a politiků, neboť právě pro ně je dojem, který vyvolávají, mimořádně důležitý. O poněkud nebezpečném charakteru můžete ale hovořit teprve poté, potvrdí-li se, že svou pompéznost si zachová jejich podpis vždy, např. i v soukromém dopise příteli. Zjistíme-li, že nejen podpis, ale i běžné písmo již ztratilo veškerou přirozenost, pak už o jisté deformaci nebude pochyb. (ukázka č.1 a ukázka č.2 – zdobné, nafouklé, manýrované a nečitelné podpisy)Pes, který štěká, ale nekouše
A co třeba Váš šéf? Působí dominantně, nekompromisně, chladně? Víte jak píše? Je jeho podpis nápadně zvětšený, nafouklý nebo výrazně levoběžný, komplikovaný či obalený řadou zbytečných čar? A přitom jeho písmo je zcela jiné? Mnohem umírněnější a vlídnější? Pak v tom něco bude! Možná si na zlého šéfa jen hraje a pokud se mu dostaneme trochu pod kůži, zjistíme, že je to milý a citlivý člověk, který drsňáka jen předstírá, aby získal autoritu a respekt. (ukázka č.3 – nadměrně zvětšený podpis, přičemž ale písmo i rukopis působí oble a příjemně, ukázka č.4 – nečitelný podpis působí velmi ostře, tvrdě až útočně, zatímco samotné písmo je podstatně vlídnější a dobře čitelné)
Vlk v rouše beránčí
Nebezpečnější případ, kde bychom se měli mít na pozoru je pravý opak. Nejextrémnější případ by vypadal asi následovně: Písmový obraz působí ostře, stroze až agresivně, přičemž podpis je oblý, vyumělkovaný a úmyslně změkčený a přikrášlený. Tento rozpor by poukazoval na jasnou snahu pisatele zakrýt svoji agresivitu pomocí přetvářky a konvencí. Naše ukázka není natolik vyhrocená, ale i zde již může jít o typ „na jazyku med a pod jazykem jed“. (ukázka č.5 – levoběžný skript a k němu nečitelný vyumělkovaný podpis)
Harmonická osobnost
Jakýmsi ideálem je v tomto ohledu případ, kde je přirozené a harmonické písmo doprovázeno podpisem shodných kvalit. Pisatel má nejblíže ke zralé osobnosti, která nemá zapotřebí nafukovat či jinak měnit svůj podpis. Často umírněný a čitelný podpis, zde bývá v naprosté shodě s běžným písmem. Důraz je zde kladen na jasnost a přímočarost, autor vystupuje bez masky, přetvářky a intrik. (ukázka rukopisu T.G.Masaryka)
Eva Kubová
(publikováno v časopise Kavárna Pohoda, březen 2004)
Žádné komentáře:
Okomentovat