Naočkovaná vzpomínka

Jak spolehlivá je naše vlastní paměť?

Psychoterapeuti nashromáždili již řadu důkazů o tom, že své vzpomínky měníme tak, aby byly přijatelnější pro naše ego. Náš právní systém bohužel stále příliš spoléhá na to, že pokud si událost pamatujeme, pak tak, jak se stala. V této souvislosti byly zkoumány reálné vzpomínky na velké veřejné katastrofy, známý je např. případ pádu raketoplánu Challenger. Den po neštěstí se Ulrich Neisser z Emoryovy univerzity začal lidí vyptávat, kde byli a co dělali, když spatřili výbuch. Získal tak celou řadu písemných svědeckých výpovědí. Zhruba po třech letech vyhledal tehdejší respondenty znovu a položil jim stejnou otázku jako kdysi. Bylo neuvěřitelné, jak výrazně se vzpomínky posunuly. Když byly účastníkům předloženy jejich původní, tolik rozdílné výpovědi, mnozí z nich byli rozčarováni a odmítali jim uvěřit.

Naočkovaná vzpomínka

Elizabeth Loftusová zašla ve zkoumání vzpomínek ještě dále. Přinesla experimentální důkazy o tom, že vzpomínka dokonce vůbec nemusí být jen skutečnou, byť třeba zdeformovanou událostí. Jak se ukázalo, vzpomínku lze dokonce i tzv. „naočkovat“. Ve svém experimentu poprosila několik studentů, aby svým sourozencům převyprávěli nějakou vymyšlenou prázdninovou vzpomínku. Např. Jak se sourozenec údajně ztratil v nákupním centrum. Je až neuvěřitelné jak velké procento lidí si vymyšlenou vzpomínku bez problému osvojí. Ještě více fascinující je pozorovat, jak se taková naočkovaná vzpomínka s časem rozrůstá a stává se stále plastičtější. Ačkoliv je celá záležitost pouhou smyšlenkou, lidé pak skutečně věří, že událost prožili. Jejich líčení je naprosto přesvědčivé. Najednou si „vzpomínají“ velmi detailně na své pocity, tváře lidí, barvy vlasů a oblečení atd.

Žádné komentáře:

PageRank ukazatel