Vězeňský experiment

Šokující vězeňský experiment

Roku 1971 provedl americký psycholog Philip Zimbardo na Stanfordské univerzitě dokonalou simulaci vězeňského prostředí. Výsledky testu, ačkoliv dnes již těžko přijatelného, se staly jedním z nejdůležitějších milníků ve vězeňské psychologii. Vědec vybral na základě testů ze 70-ti studentů, kteří se přihlásili na inzerát 24 adeptů, jejichž psychologické výsledky byly „normální“, průměrné a tudíž dostatečně reprezentativní pro běžnou populaci. Účastníkům byla slíbena odměna 15 dolarů na den. Na základě hodu mincí byla skupina rozdělena na vězně a bachaře. Vězni navíc podepsali dobrovolně prohlášení, že se po dobu experimentu vzdávají některých svých základních práv. O několik dní později byli vězni překvapeni ve svých domovech skutečnou policejní hlídkou, která je zajala na základě údajného podezření z trestného činu. Po sepsání protokolu byli vězni se zavázanýma očima dopraveni do univerzitního sklepení, které autenticky napodobovalo skutečné vězení.

Experiment splynul s realitou

Bachaři byli vybaveni uniformou, slunečními brýlemi, píšťalkou a obušky. Vězni byli podrobeni přijímacímu rituálu, který se skládal z odvšivení, skrytí vlasů do punčochy, převlečení do vězeňské košile a zbavení spodního prádla. Na noze měli navíc nepřetržitě připevněný železný řetěz, který jim měl i ve spánku připomínat jejich situaci. Místo jmen jim byla přidělena čísla a po třech byli umístěni na cely bez toalet. V případě potřeby měli být vedeni bachařem se zavázanýma očima na toaletu. Bachaři jinak nedostali žádné jiné konkrétní úkoly. Bylo jim pouze sděleno, že pokud někdo z vězení uteče, bude experiment ukončen. Bachaři se překvapivě chopili své role více než vážně. To vyvolalo již druhý den vzpouru vězňů. Jejich odpor byl rychle potlačen. Bachaři přistupovali ke stále drsnějším metodám. Pomocí zavedení tzv. privilegované cely se jim brzy podařilo bez problému rozbít počáteční solidaritu mezi vězni. Po určité době nevynechali jedinou příležitost, jak vězně ponížit. Zhruba třetina z nich začínala projevovat sadistické sklony. Vězňům bylo odpíráno právo na toaletu, bachaři je nechávali hladovět, zabavili jim povlečení a oblečení atd. Již po několika dnech docházelo k psychickému hroucení vězňů, byly pozorovány známky dezorientace, ztráty identity a smyslu pro realitu. Průběh experimentu vyděsil samotného autora, naprosto se vymkl kontrole a musel být oproti plánovaným dvou týdnům, již po šesti dnech ukončen.

Video v angličtině zde

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

http://www.kzamysleni.cz/luciferuv-efekt-proc-se-z-dobrych-lidi-stavaji-lide-zli/

PageRank ukazatel