Nemocní prací

Vzít si za partnera pracovitého a svědomitého člověka, vypadá jako dobrá a slibná volba.  Málokdo by uvěřil, že právě tyto vlastnosti mohou vést k rozvodu ...

Zpověď zoufalé manželky

"Je víkend a já zase sedím s dětmi sama doma. Venku svítí sluníčko, ulice jsou prázdné, všichni odjeli někam na výlet, chatu či chalupu, nebo dokonce na dovolenou k moři. Ale já jsem zavřená mezi čtyřmi stěnami se svými potomky a čekáme na tatínka, jestli dodrží slib a skutečně ve tři odpoledne dorazí. "Maminko, proč tatínek pořád tak pracuje?" ptá se sedmiletý Patrik. Alena neví co mu má vlastně odpověď. Sama totiž odpověď nezná. "Pavel byl vždy velmi ctižádostivý a pracovitý. Líbilo se mi, že umí vydělat peníze a že to chce někam dotáhnout. Nikdy bych nevěřila, že právě tyhle vlastnosti, které jsem zpočátku tolik obdivovala, mě budou časem dohánět k hysterii. Už mnohokrát jsem na něj bezradně křičela, že se mu na jeho peníze a kariéru vykašlu, že chci, aby byl taky někdy s námi." Od té doby co začal Pavel podnikat, pracuje denně minimálně do desíti večer. Když přijde, děti už spí, on se osprchuje, něco polkne a padne únavou. Postupně k tomu přidal i všechny víkendy. "Dovolená u nás neexistuje už deset let. Náš život, nejen ten milostný, upadá rok od roku, není na něj čas. A důvod? To je přesně to, co nikdo nechápe. Rodina je zabezpečená, máme velký byt, auto, žádné dluhy, vystačili bychom s průměrným výdělkem. Jenže Pavel si nedá říct a stále se honí jako blázen. Pracuje, i když je nemocný, o svátcích a prázdninách. On prostě neumí vysadit."

Ani pláč dětí nezabral

Samozřejmě, že Alena zkoušela řešit nejdříve vše po dobrém. Při společných rozhovorech nebo plačtivých záchvatech svých dětí, Pavel vždy uznal, že mají pravdu, že je důležité trávit čas s rodinou. "Jenže po tom minutovém osvícení si dál jede svou. Mám už dojem, že si ze mě dělá legraci. Když přijde na lámání chleba, vždy řekne. "Je mi to strašně líto, ale nemůžu s Vámi na koupaliště, mám ještě práci." Jeďte na dovolenou beze mě, teď se mi to nehodí, přišel bych o zákazníky ..." A tak je to pořád dokola. Prakticky jsem vychovávala děti úplně sama, začala jsem ho dokonce podezřívat z nevěry a snížila se párkrát k malé špionáži. Pavel ale nelhal, vždy byl opravdu v práci, jak tvrdil. Milenku jako takovou tedy nemá. Ale není tohle snad stejné nebo horší? Peníze, které vydělá, jsou nám na nic. Jsou to jen čísla na našem účtu. Užít si je společně stejně nemůžeme, protože není kdy. Teď už uvažuji i o rozvodu. Prakticky vzato, by se pro mě a děti mnoho nezměnilo ...

Když je workoholičkou žena 

"Připadá mi, že nepotkat Jindřicha, asi bych skončila hodně špatně. Pracovala jsem denně 12 - 18 hodin. Práce mi prostě byla vším. Měla jsem před sebou slibnou kariéru a úplně mě to pohltilo. Nepřipadalo mi divné, že nic jiného nestíhám. Dovolená, posezení s kámoškou či návštěvu u příbuzných jsem považovala za ztrátu času. Tehdy by mi nevadilo, kdybych se nevdala a nezaložila rodinu. Za to, když jsem nemohla jít do práce kvůli nemoci, byla jsem vždy úplně na dně. Rychle jsem skočila k doktorovi pro antibiotika a hurá do práce. Měla jsem pocit, že jsem nezastupitelná, že beze mě se zhroutí vše, co jsem budovala. Když jsem jednou skutečně musela zůstat kvůli 40-stupňovým horečkám pár dní doma, brečela jsem zoufalstvím do polštáře ... Dnes si myslím, že jsem musela být blázen, tenkrát mi to připadalo normální.

Smrt mi otevřela oči

Až teprve náhlá smrt mého otce, který byl podobným workoholikem jako já, mě zklidnila. Ale nebýt manžela, určitě bych se za chvíli vrátila do starých kolejích." Teprve klidný, trpělivý a láskyplný manžel paní Jitky, dokázal její posedlost zbrzdit. Po smrti Jitčina otce to bylo poprvé, kdy se pro Jitku čas trochu zastavil, a kdy byla ochotná zapochybovat o svém životním nastavení. Manžel toho využil k naplánování velké dovolené plné dlouhých rozhovorů nad smyslem života. Za nedlouho paní Jitka otěhotněla a jako mávnutím proutku nastal obrat. "Byla to souhra toho všeho. Smutek ze ztráty milovaného otce, výčitky svědomí, že jsem si na něj nenašla čas, uvědomění, co pro mě znamená můj manžel a určitě i poblázněné těhotenské hormony. Čas mi začal plynout jinak, změnily se mi priority. Pochopila jsem, že šťastná dokážu být i jinak. Mám pocit, že jsem měla to štěstí, že jsem žena. Plně chápu muže, kteří kariéře propadnou. A právě proto naprosto obdivuji svého manžela, který i přesto, že je v práci úspěšný, má ve věcech jasno. Když potřebuji, aby se z práce uvolnil a dohlédl na malou, nikdy to pro něj není problém. Rodina je pro něj na prvním místě a netají se s tím ani u svých šéfů a kolegů. Pracuje naplno, podle svého nejlepšího svědomí, ale práce je pro něj stále jen práce. Jeho prioritou jsme my a náš společně strávený čas. Vím, že se mám od něj stále co učit..."

Poradna psychologa:
Mgr. Ludmila Haňková, privátní poradenský psycholog


Kdo je nejvíce ohrožen rozvojem závislostí na práci?

Závislost na práci se snáz vyvine u lidí, kteří v dětství trpěli nadměrnou aktivitou s poruchami pozornosti a nenaučili se vyvažovat práci odpočinkem. Ohrožené jsou i děti, které kvůli nepříznivým rodinným poměrům musely předčasně dospět a nést zodpovědnost za ostatní sourozence nebo za jednoho z rodičů. Pokud dítě bylo rodiči chváleno jen za úspěšně odvedenou práci, může se pracovní výkon stát největší hodnotou. Závislost na práci se pak vyvine velmi snadno. Též je pro dítě rizikem závislost na práci jednoho nebo obou rodičů. Tyto děti bývají ve škole velmi pilné a hodně stojí o dobré známky. V pozadí této snahy je často velká úzkost, že pokud nebudou perfektní, okolí je nepřijme a rodiče je nebudou mít rádi. V dospělém věku může závislost nastartovat třeba rodinná krize, kdy se práce stává útěkem před řešením problémů. Významnou roli hraje i zaměstnání a nároky zaměstnavatelů. K rozvoji závislosti přispívá soutěživá atmosféra na pracovišti, strach o udržení místa, honba za vyšším výdělkem atd.

Čím je závislost na práci nebezpečná a co se s tím dá dělat? 

Závislost na práci se nejdříve většinou ohlásí ve formě zdravotních obtíží: žaludeční vředy, migréna, různé bolesti bez zjevné příčiny, oslabení imunity. Osobní vztahy se stávají druhořadými a společenský život postupně mizí. To vede ke ztrátě přátel a často i rodiny. Není výjimkou rozvoj syndromu vyhoření, který se charakterizuje tělesným a psychickým vyčerpáním a nezřídka dojde k tomu, že není možné dál stejnou práci vůbec vykonávat. Člověk, který závislostí trpí by se měl obrátit na odborníka a podstoupit psychoterapii, během které si přehodnotí své životní priority, naučí se respektovat sám sebe a své tělo, uvědomí si před čím k práci utíká a naučí se zvládat úzkost a nejistotu jinak, než pracovním nasazením. Někteří závislí na práci neumějí vůbec odpočívat, relaxovat, jezdit na dovolenu, i to se musejí naučit. A také překonat snahu všechno dělat sám a naučit se delegovat práci na ostatní. Pěstování mimopracovních společenských vztahů má rovněž zcela mimořádnou důležitost.

Eva Kubová
(publikováno v časopise Katka, červen 2008)





Žádné komentáře:

PageRank ukazatel