Dokážeme zabít člověka na povel?

Nejzajímavější psychologické experimenty 20. století

Na otázku, čeho všeho jsme my lidé schopni, nejlépe odpovídá pohled do vlastní historie. Ovšem proč a za jakých podmínek jednáme tak, že zůstává mnohdy rozum stát, to je už věcí psychologie. Jedny z prvních velkých psychologických experimentů stály někdy na hranici etické přijatelnosti. Jejich výsledky byly ale každopádně naprosto fascinující a nejednou vyvolaly celospolečenský rozruch ...

Jsme schopni zabít na povel?
Milgramův experiment z roku 1961, nazvaný volně jako „poslušnost vůči autoritě“ patří pravděpodobně k těm nejznámějším a nejkontroverznějším, možná i proto, že měl původně posloužit k objasnění masových zločinů druhé světové války. Testované osoby se přihlásily na inzerát, ve kterém hledala Yalská univerzita údajně dobrovolníky za účelem vědeckého zkoumání paměti. Hodinová odměna činila 4 dolary. Celý experiment byl inscenován podobně jako divadelní kus. Pokusné osoby dostaly nejdříve svou odměnu se slovy, že jim zůstane, ať se stane cokoliv... Pak byly zavedeny do sklepení, kde se manipulovaným losem určilo, že zaujmou roli učitele. Jejich úkolem bylo předčítat „žákovi“ skupiny slov a požadovat jejich bezchybné opakování. Za každou chybu měl pak učitel „žáka“ potrestat elektrickým šokem, který se postupně zvyšoval o 15 voltů. Škála začínala na 15 voltech a končila u smrtelných 450 voltů. Žák byl při pokusu připoután na elektrické křeslo, učitel seděl u panelu s tlačítky jednotlivých voltáží. Všechny napodobeniny byly k nerozeznání od skutečných přístrojů. (žák byl pomocníkem experimentátora a pouze předstíral stupňující se bolest a utrpení způsobené údajnými el. šoky). Před započetím experimentu byl dobrovolníkovi předveden na vlastní kůži šok o síle 45 voltů, aby měl živou představu o udílených trestech. 

Většina následovala autoritu
Experiment mohl začít. Dosáhlo-li napětí např. 150 voltů, prosil žák o odpoutání s tím, že bolest již nemůže vydržet. Na druhé straně byl učitel pobízen větou typu: „Experiment si žádá, aby jste pokračoval“. Pokud se začínal zdráhat, či klást dotazy o škodlivosti elektrošoků, byl vždy stejnými schématickými a neutrálními odpověďmi ujištěn, že má pokračovat dále, že zodpovědnost nese experimentátor. Experiment byl prováděn v různých variacích, kdy žák a učitel neměli žádný přímý kontakt, jindy pouze akustický, později akustický i vizuální a konečně i dotykový kontakt. Prokázalo se, že čím větší distanc, tím častěji se docházelo v trestání až k nejvyšším hodnotám. Souhrnné hodnocení experimentu bylo děsivé. Celých 65 procent zúčastněných poslechlo slepě autoritu a bylo schopno pokračovat až do konce, což by v reálných podmínkách znamenalo smrt osoby v roli žáka. Sám Milgram hodnotil svůj experiment následovně: “Udělal jsem jednoduchý experiment s cílem zjistit, kolik bolesti je schopen způsobit běžný občan jinému člověku, jen proto, že ho k tomu vybízí vědec. Strnulá autorita stála proti těm nejsilnějším morálním zásadám, neublížit druhému. A ačkoliv pokusným osobám zněly v uších bolestivé výkřiky jejich obětí, zvítězila ve většině případů autorita. Připravenost průměrných dospělých lidí následovat autoritu téměř libovolně daleko, je hlavním výsledkem studie, a to je skutečnost, která žádá naléhavě vysvětlení.“ 

Žádné komentáře:

PageRank ukazatel