Proč věříme hloupostem?

Proč lidé věří nevysvětlitelnému a nelogickému?

Zajímavý experiment osvětlující tuto otázku provedli v padesátých letech 20. století psychologové Alex Bavelas a Harold Leavittin. Vědci názorným příkladem předvedli, že lidé mají silný sklon věřit komplexní a nepřehledné teorii, i v případě, že je po ruce zcela jasné, ale příliš jednoduché a přímočaré vysvětlení. Dvěma skupinám bez medicínského vzdělání byly předkládány fotografie zdravých a rakovinových buněk. Úkolem účastníků pokusu bylo naučit se rozeznávat zdravé buňky od nemocných. První skupině poskytoval školitel pravdivou zpětnou vazbu. Pokud určili fotografii nesprávně, byli na to upozorněni. Díky tomu skupina velmi rychle přišla na správné třídící kriterium. Naproti tomu ve druhé skupině byla úmyslně poskytována náhodná, nepravdivá či nejasná odpověď. Bylo zajímavé sledovat, jak tato skupina začala vytvářet velmi složitá a komplikovaná pseudopravidla pro řešení problému.

Komplexnost vítězí


Ve druhé fázi experimentu byly svolány obě skupiny dohromady. Společně měly hovořit o výsledcích svého bádání. A zde došlo k velmi zajímavému a překvapivému efektu. Při opakování pokusu docházelo pokaždé k tomu, že skupina která vyvinula zcela mylnou, zato ale velmi komplexní a nepochopitelnou teorii, s přehledem přesvědčila o svých názorech právě tu skupinu, které se podařilo odhalit zcela logická, pravdivá, leč velmi jednoduchá pravidla. Tento experiment vysvětluje dlouho nepochopitelný jev. Faktem je, že lidé raději věří velmi komplikovaným systémům, než jednoduchým, strohým a přísně logickým faktům. Nesrozumitelnost či dokonce jistá míra protichůdnosti se nezdá být vůbec na závadu, ba snad spíše naopak. Autor tím vysvětluje vysokou oblibu náboženství či různých alternativních disciplín.

Žádné komentáře:

PageRank ukazatel