Řeč těla - spolehlivý detektor lži

Představte si dítě sedící zády k vám v rohu místnosti. Ani necekne, zdá se, že vás ignoruje a totéž můžete činit i vy. A přesto budete cítit, že mezi vámi probíhá velmi intenzivní komunikace. Americký vědec Paul Watzlawick by lapidárně vystihl situaci dvěma slovy: „Nelze nekomunikovat“. 

Slova hrají druhé housle 

Znáte ten pocit, slova zní přesvědčivě, ale vy stejně víte, že jste klamáni? Pravděpodobně jste zachytili signály nonverbální komunikace, detektoru lži zabudovaného v každém z nás. Komunikace skutečně nejsou jen slova a jejich obsah. Řada studií prokázala, že představují dokonce pouhých 7 % veškerých informací, které vnímáme. Dalších 25 % náleží odstínu hlasu a jeho modifikaci a celých 68 % tzv. neverbální komunikaci, která zahrnuje širokou škálu jevů. Jedná se nejen o známou mimiku, gestiku a pohyby očí, nýbrž i o doteky (haptika), vzdálenosti v prostoru (proxemika), řeč postojů, držení těla (posturologie), zacházení člověka s časem (chronemika) či charakter rukopisu (grafologie). Jednotlivé kanály mimoslovní komunikace slouží k přenosu různých dat. Tak např. pohled vypovídá o sebedůvěře a o vztahu k druhému. Mimika informuje především o emocích, je relativně nejsnadněji čitelná a napodobitelná. Výraz hlasu, jeho výška, barva, melodie a intenzita zrcadlí hlubší psychický stav. Např. monotónní hlas vyjadřuje napětí, naproti tomu melodický uvolnění. Meziosobní vzdáleností komunikujeme vztah k člověku ve smyslu podřízenosti a nadřízenosti či sympatií a antipatií atd. 

Síla řeči beze slov 

Každý dobře známe z vlastního života, že nás často mnohem více mrzí, jak nám někdo něco řekl, než co nám vlastně řekl. Způsob toho „JAK“ vyjadřuje totiž vztah a ten vždy rozhoduje nad obsahem. Síla neverbální komunikace spočívá v její hloubce a opravdovosti. Hlubinná psychologie předpokládá její původ v nevědomé prapůvodní složce naší osobnosti, kterou sdílíme s celým živým vesmírem. Existuje řada kurzů, kde se lektoři snaží odhalit tato tajemství, naučit se je číst a především ovládat je. Z podstaty věci je zřejmé, že není možné nějakým jednoduchým nácvikem za řečnickým pultem zásadně změnit něco tak komplexního. Umění správně číst neverbální signály našich partnerů je zčásti instinktivní, zčásti je možné vylepšit ho aktivním uvědoměním, ale především pak velmi dlouhodobým a detailním studiem založeném zejména na pozorování. Samotný nácvik různých triků jistě neuškodí, ale k opravdu uspokojivému výsledku vede až změna našich vnitřních postojů, která se pak automaticky pozitivně promítne do všech složek neverbálního projevu. 

Profi balič nebo skutečně zamilovaný? 

Jednou z nádherných situací, kdy je neverbální komunikace zcela plně v akci je flirtování a zamilovanost. Již jediným pouhým pohledem lze říci téměř vše. I zde ale platí, že méně je někdy více. Při autentické situaci se oči muže a ženy setkají vždy jen na pár vteřin. Dlouhé civění dělá z žen laciné kokety a z mužů cvičené baliče bez valné úrovně. Náklonnost a sympatie se automaticky promítá i do intuitivní potřeby letmých doteků. Zejména u žen hrají doteky významnou roli a lze z nich prakticky okamžitě usuzovat zájem o partnera. Je běžné, že pokud se ženám jejich protějšek líbí, dotýkají se neustále svých vlasů, přejíždí prsty po sklenici, barovém pultu či svém oblečení. Nevynechají možnost letmého dotyku ruky nebo ramena partnera. V případě nesympatie se dotykům naopak důsledně vyhýbáme a pokud už si pohráváme se sklenkou, pak stylem, který připomíná spíše drcení. Profi balič často nešetří lichotkami, důvěrnými narážkami a snahou vetřít se do našeho osobního prostoru. Do jisté míry tím vědomě kompenzuje skutečné city, které neprožívá, nýbrž předstírá. Chybí známky nejistoty a rozpaků, kterým se u opravdového namlouvání těžko vyhneme. Často postrádáme i upřímný úsměv. Od toho strojeného jej poznáme podle drobných vrásek kolem očí... 

První dojem nezná druhou šanci 

Význam neverbální komunikace bývá dáván často do spojitosti s veřejným vystupováním a přijímacím pohovorem. Při výběrovém řízení, na obchodní schůzce, při jednání s novým zákazníkem - zkrátka vždy, když se setkáváme s někým neznámým, je naprosto klíčový první dojem. Ten vzniká rychlostí blesku, postačí zlomky sekund. Je velmi užitečné vědět, jaký první dojem děláme a případně zda by se na něm dalo někde zapracovat. Roli hraje samozřejmě opět především neverbální komunikace a zajisté i styl a způsob vyjadřování. Komické je, že většinou věnujeme z celkové přípravy na podobná setkání přibližně 80% času záležitostem obsahovým, tedy těm, které ovlivní výsledek nejméně. Je běžné soustředit se na produkt, na znalosti, na výsledky a přitom nám jaksi uniká způsob, jakým se vyjadřujeme a jak přitom vypadáme. Součástí skutečně dobré přípravy by měla být především analýza vlastního postoje k věci, který se bude v našem chování automaticky odrážet a případně i charakteru člověka, se kterým budeme jednat. Ne vždy se podaří zjistit, jakým způsobem vystupuje a jak komunikuje, ale někdy postačí i pár střípků, telefonát, dopis, názory jiných. Pokud dokážeme z těchto indícii vyčíst, jak se na partnera lépe naladit, získáváme cenný náskok. 

Pozor na rychlé soudy 

Pokud bychom se snažili zachytit všechny nonverbální signály během jediné minuty rozhovoru dvou lidí, potom by jejich záznam s interpretací vystačil na vydání celé knihy. Porozumění neverbální komunikaci je skutečně věda a jak jsme uvedli v úvodu dokonce značně rozvětvená. Opravdu k ničemu nám nepomůže schématické vyvozování rychlých závěrů z jednotlivých gest bez pochopení celkového rámce. Kvantita informací, která se valí na člověka každou sekundou komunikace je tak velká, že většina nonverbálních signálů zákonitě zůstává v podprahovém vnímání. Při hodnocení těchto důležitých poselství je nutné vždy brát v potaz kontext. Zcela zvláštní kategorii tvoří komunikace s cizinci, která podléhá kulturním zvykům země původu, jejíž kontextové souvislosti nám nemusí být vůbec jasné. Ale i pokud zůstaneme u našinců, je potřeba umět rozlišit, že např. založené ruce na zastávce autobusu, nebudou výrazem nadřazenosti, ale spíše zimy, nebo poklepávání či drbání během našeho projevu, sice mohou být skutečné známky nervozity, ovšem ne vždy nutně související s námi, pokud např. daná osoba právě očekává důležitou zprávu z rodiny... 

Typy pro přijímací pohovor: 

- každopádně buďte dochvilní zjistěte si o firmě a nejlépe i o osobě, která Vás přijímá, co nejvíce informací 
- zvolte oděv, který se hodí pro pozici, o níž se ucházíte, a ve kterém se dobře cítíte 
- v jednací místnosti se posaďte pokud možno po pravé ruce osoby, se kterou jednáte, ne naproti 
- neschovávejte ruce pod stůl, na ruce by vám mělo být vidět 
 -nehrajte si s oděvem, šperky, ani s dokumentem či tužkou 
- při hovoru si nesahejte na obličej ani jiné části těla 
- pozorně naslouchejte 
- udržujte oční kontakt 
- věřte si, nepochybujte o sobě, buďte autentičtí a nepředstírejte 

Krátce z řeči těla (posturologie)  

- objetí kolena - vyjadřuje živý cit, osoba je odhodlaná ke všemu, pokouší se ukázat v tom nejlepším světle 

- zaujímají-li dvě osoby vůči sobě úhel 90 stupňů, poskytují tím část prostoru třetímu, což je možno chápat jako přizvání k rozhovoru 

- stojí-li naproti sobě, tvoří tak uzavřenou společnost a chtějí pravděpodobně zůstat sami 

- při sezení na pohovce je projevem zájmu nasměrování kolena k dotyčné osobě, udělá-li to i druhý, vytvoří tím uzavřený kruh, po chvíli začnou obvykle zdvojeně gestikulovat jako v zrcadle

- sedí-li někdo na předním kraji židle, lze to interpretovat jako snahu o útěk ze situace 

- naopak záklon do opěradla židle, popř. sepnuté ruce nad hlavou, budí dojem, že dotyčný má pro všechny problémy řešení a cítí se silný v kramflecích 

- sedí-li dva lidé u stolu přes roh, značí to uvolněnou atmosféru, nikdo se necítí ohrožen

- pokud sedí dva lidé u stolu naproti sobě s pohledem z očí do očí, může jít o konkurenční či konfrontační situaci 

- sedí-li každý z nich na opačných koncích či stranách stolu, usuzujeme na nedostatek zájmu či chybějící sebevědomí 

- překřížené nohy při sezení – signalizují pocit, že jsme spoutaní, jedná se o vyjádření neujasněného nebo negativního postoje, dotyčný si nedůvěřuje, nechce nic riskovat, na židli se sotva pohne 

- založené ruce značí nepohodu, např. když je nám zima, necítíme se dobře, při rozhovoru – slyšeli jsme něco, co se nám nelíbí překřížené ruce i nohy, signalizují odstup od ostatních 

Eva Kubová

1 komentář:

Vitek řekl(a)...

Dekuji za clanek.

PageRank ukazatel