Nedostižní badatelé v plenkách

Každý, kdo měl to potěšení mít doma malé batole, jistě zná momenty překvapení a úžasu, kdy nám nad neutuchající zvědavostí a dovednostmi našeho broučka rozum zůstává stát. Dlouhou dobu lidé značně podceňovali kognitivní schopnosti malých dětí. Zásadní obrat nastal až s příchodem vývojové psychologie Jeana Piageta, kde je na dítě nahlíženo jako na malého vědce. Piaget pozoroval a experimentoval celý život s dětmi různých věkových kategorií a došel k závěru, že vnímání a vytváření obrazu světa skutečně vzniká u dětí podobně, jako když my objevujeme neznámé vědecké záhady.   

Nové výzkumy ukazují, že již ve velmi útlém věku jsou děti schopné empatického vžívání do druhých i chápání vzorců příčiny a důsledku. Děti zkoumají svět skutečně stejným způsobem, jak to činí například přírodovědci. Cíleně experimentují, vyhodnocují získané statistické údaje a na základě těchto pozorování vytvářejí hypotézy o fungování světa. Vše, co je obestřeno závojem tajemství, je pro děti jako magnet. Naopak jednoduché děje, které neskrývají žádné překvapení se pro ně stávají brzy nezajímavou a nudnou rutinou.

Chápu, co máš rád ty

Betty Repacholi dnes na Universitě Washington dokázala ve svém experimentu z roku 1996, že už 18-ti měsíční děti dokáží být empatické. Experimentátorka ukázala dětem dvě misky. Jednu s brokolicí, druhou s křupkami. Poté ochutnala křupky a zatvářila se tak, jako že jí nechutnají. U brokolice udělala naopak slastný obličej. Poté nastavila otevřenou dlaň a dítě vyzvala: "Dáš mi něco?" Pokud se dítě domnívalo, že jí chutnala více brokolice, podalo jí brokolici. Pokud se předtím tvářila na brokolici "kysele", podalo jí křupky. Experimentátorka zkoušela najít věkovou hranici této emocionální zralosti. Došla k závěru, že 14-ti měsíční děti ještě nebyly schopny vcítit se do druhé osoby a volily vždy "sobecky" to, co lépe chutnalo jim, tedy v drtivé většině křupky.

Malí statistici

Vědkyně Fei Xu z University of California in Berkeley provedla v roce 2008 další zajímavý pokus, tentokrát dokonce s osmiměsíčními kojenci. Před děti postavila velkou průhlednou krabici plnou převážně bílých míčků s příměsí červených, konkrétně v poměru 80:20. Poté začala jakoby náhodně míčky vytahovat. Pokud její úlovek byl v harmonii se statistickou pravděpodobností, děti nejevily o danou akci zvláštní zájem. Pokud ale vytáhla pomocí tajného triku např. z pěti tahů čtyři červené a jen jeden bílý, což za daných okolností bylo vysoce nepravděpodobné, děti zbystřily a očividně se tomuto abnormálnímu jevu divily. To znamená, že i takto malé ratolesti již chápou zákony statistiky a pravděpodobnosti.

Tajemno budí pozornost

Laura Schulz z Massachusetts Institute of Technology in Cambridge představila předškolákům jednoduchý přístroj se dvěma páčkami. Při zmáčknutí jedné páčky vypadla z přístroje kachnička, při stisknutí druhé panenka. Jedné skupině vědkyně ukázala, jak přístroj funguje, stiskla jednu a poté druhou páčku. Druhé skupině dětí předvedla přístroj tak, že stiskla obě páčky najednou, tudíž kachnička i panenka vypadly současně, princip zůstal utajen. Následně si děti směly s přístrojem hrát samostatně. První skupina, která již věděla, jak vše funguje, byla při hře mnohem méně zainteresovaná, po krátké chvíli zanechala přístroj bez povšimnutí. Druhá skupina naopak velmi vášnivě experimentovala a to přesně tak dlouho, dokud nebyl princip odhalen.

Čtyřletí vítězové
Jiný pokus je krásný příklad toho, jak pružný a nezatížený dokáže být dětský mozek. Tentokrát stojí proti sobě čtyřleté děti a dospělí. Probandi dostali do ruky jednoduchý blikající detektor, který ovšem fungoval jen po té, co na něj byly položeny dvě kostky ze stavebnice. Čtyřletí vyhráli na plné čáře. Důvod byl jasný. Dospěláci zůstali v zajetí svých stereotypů, neboť tímto způsobem se přeci běžně žádná věc nerozsvěcí. Místo aby experimentovali, hledali stále dokola neexistující spínač.

Výzkumy prokázaly, že děti nejsou jen nedokonalými dospělými, v kreativitě a flexibilitě dospěláky dokonce předčí. Je jen na nás umět dát této jedinečné dětské genialitě dostatek prostoru a podmětů. Profitovat bychom pak měli všichni.

inspirováno časopisem Spektrum der Wissenschaft 10/10

Žádné komentáře:

PageRank ukazatel