Proč nás tak nervuje telefonování druhých?
Zazvoní-li někomu mobil v čekárně, restauraci nebo na úřadě, ostatní ho
téměř probodávají pohledy. Proč nás ale telefonní hovor vlastně tolik
nervuje, jaký je to rozdíl od běžné konverzace? Vysvětlením tohoto jevu se zabývali vědci
na americké Cornell
Univerzitě v čele s Lauren Emberson. Výsledky své práce pak uveřejnili v
odborném časopise
"Psychological Science". více zde
Z vlastní zkušenosti si pamatuji, jak mě neuvěřitelně rušily telefonní
hovory mojí kolegyně v práci. Když ona vedla sálodlouhé hovory se svými
klienty a tedy v klidu pracovala, ja byla mimo provoz a radši si šla
uvařit kávu. Nyní je vše konečně vědecky vysvětleno. Náš mozek je
biologicky nastaven tak, že pokud celku něco chybí, snažíme se to
automaticky doplnit, v tomto případě tedy domyslet. To platí o
jakékoliv informaci, známé jsou pokusy s vizuální stimulací, nyní se
vědci pustili do vjemů
akustických.
Posloucháme-li rozhovor dvou lidí, slyšíme celou zprávu, a proto pokud
nás obsah nezajímá, můžeme snadno "vypnout". U telefonního hovoru je
ale situace jiná. Do našeho mozku se dostává právě pouhá polovina
informace, slyšíme např. jen otázku nebo pouhou odpověď, nemůžeme předvídat
pauzy ani další reakci. To vše působí jako alarm, nutí nás zbystřit a doplnit
chybějí část. Zcela automaticky se snažíme pochopit oč jde, i
kdyby byl obsah sebehloupější.
Pokud si tento fakt převedeme do různých běžných každodenních situací,
zjistíme například, že efektivita práce v běžné kanceláři je tím
skutečně významně
ohrožena. A jak je to s telefonujícím spolujezdcem? Rozptyluje nás tedy
jeho hovor stejně nebo snad dokonce více než náš vlastní?
Eva Kubová
Žádné komentáře:
Okomentovat