Zazvoní-li někomu mobil v čekárně, restauraci nebo na úřadě, ostatní ho téměř probodávají pohledy. Proč nás ale telefonní hovor vlastně tolik nervuje, jaký je to rozdíl od běžné konverzace? Vysvětlením tohoto jevu se zabývali vědci na americké Cornell Univerzitě v čele s Lauren Emberson. Výsledky své práce pak uveřejnili v odborném časopise "Psychological Science". více zde
Z vlastní zkušenosti si pamatuji, jak mě neuvěřitelně rušily telefonní hovory mojí kolegyně v práci. Když ona vedla sálodlouhé hovory se svými klienty a tedy v klidu pracovala, ja byla mimo provoz a radši si šla uvařit kávu. Nyní je vše konečně vědecky vysvětleno. Náš mozek je biologicky nastaven tak, že pokud celku něco chybí, snažíme se to automaticky doplnit, v tomto případě tedy domyslet. To platí o jakékoliv informaci, známé jsou pokusy s vizuální stimulací, nyní se vědci pustili do vjemů akustických.
Posloucháme-li rozhovor dvou lidí, slyšíme celou zprávu, a proto pokud nás obsah nezajímá, můžeme snadno "vypnout". U telefonního hovoru je ale situace jiná. Do našeho mozku se dostává právě pouhá polovina informace, slyšíme např. jen otázku nebo pouhou odpověď, nemůžeme předvídat pauzy ani další reakci. To vše působí jako alarm, nutí nás zbystřit a doplnit chybějí část. Zcela automaticky se snažíme pochopit oč jde, i kdyby byl obsah sebehloupější.
Pokud si tento fakt převedeme do různých běžných každodenních situací, zjistíme například, že efektivita práce v běžné kanceláři je tím skutečně významně ohrožena. A jak je to s telefonujícím spolujezdcem? Rozptyluje nás tedy jeho hovor stejně nebo snad dokonce více než náš vlastní?
Eva Kubová
Žádné komentáře:
Okomentovat